Byli jsme s mým mužem na naší rodinné chatě, na místě, které moc miluju a je mi tam nádherně.
Sdílela jsem tam s Tomem, jak moc se bojím psát na můj blog články o tom, co žiju, co mi v životě funguje. Že bych to chtěla předávat, ale mám obrovský strach. Překonala jsem za tenhle rok 2017 už tolik strachu, že si toužím aspoň na chvilku „dát pauzu.“ Za dva týdny mám termín porodu našeho prvního děťátka. Celé těhotenství jsem tvořila můj online kurz s dětskou jógou a pak jsem natočila i další videa se cvičením pro děti. Intenzivně se chystám na porod a mateřství, čtu si tuny informací a taky si každý den dělám meditace, ladím se na miminko a používám úžasnou techniku z knihy Léčebný kód (o té napíšu zase třeba jindy…).
Taky se mi objevilo velké množství strachů ohledně porodu a celkově mateřství a bylo toho na mě poslední dobou trochu moc. Připadalo mi, že od mého muže bych ocenila trochu víc podpory a zrovna jsem se cítila nepodporovaná a někdy „sama.“ Ale protože vím, že okolí a lidé jsou moje zrcadlo, tak jsem se snažila přijít na to, proč mi dává míň podpory, než bych chtěla. A přišla jsem na to, že nejdřív potřebuju vnitřně ocenit a podpořit sebe. Že to dělám málo, nebo skoro vůbec.
Tím se dostávám k našemu rozhovoru na chatě. Tom mi řekl, že jsem mu moc pomohla a že psychosomatika, vizualizace přání a další věci, které mi fungují a používám je, jsou skvělé. Já se šla ladit na miminko. On sedl k počítači a napsal tenhle článek. Když mi ho dal přečíst, začala jsem brečet. Bylo to tak krásné láskyplné gesto…
Tady je článek od mého muže 🙂 . Slíbila jsem mu, že ho zveřejním. Takže, jestli si tenhle článek přečtete vy ženy, které toužíte od svého partnera po větší podpoře, tady je důkaz. Podpora někdy může přijít, i když ji vůbe nečekáte.
Dnes už asi každý ví, že muži jsou stvoření rozumu a logiky, kdežto ženy spíš citu a intuice. Proto nejdřív musím napsat tento příběh a oklikou se vrátit ke své ženě.
Když mi bylo devět let, tak jsem viděl, jak moji sestřičku srazila Avie, ona ležela celá pokroucená na studeném asfaltu a umírala. Můj taťka se snažil o první pomoc, ale i když je to věc úžasně vymyšlená, tak často funguje jen v ideálním případě. Moje sestra měla zapadlý jazyk, a protože byla celá v křeči, tak jí nešel vyndat. Taťka začal hledat kámen, že jí rozbije čelist. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby z druhého auta nevystoupil muž a nepřišel nám na pomoc.
Muž: „Nedýchá?“
Taťka: „Nedýchá.“
Proběhla opravdu jednoduchá konverzace. Muž poklekl, přiložil své ruce na sestřiny, ta se celá uvolnila a začala dýchat. Ten muž byl totiž léčitel.
Po tomto zážitku VÍM, že existují věci nepochopitelné, zatím nezměřitelné a dokonce i zázračné. Moje sestra díky ním žije, a opravdu nikdo mě nepřesvědčí o tom, že je to jinak. Směji se aroganci skupiny Sisyfos a jejich Bludišťákům, protože když něco nejde změřit nebo je dokonce nepochopitelné, ještě neznamená, že to doopravdy nefunguje nebo aspoň nám jako tvůrci nepomáhá.
O to víc mě mrzí, když mi moje žena každý týden vypráví, co by chtěla napsat na svůj blog, ale má strach. A já VÍM, že má co říct. Mně pomohla bez léků, pomocí psychosomatiky, vyléčit alergii, astma a na přístrojích nezměřitelnou bolest srdce.
Nezapomínejte, že jsem muž. Je to pro mě opravdu těžké. Víte, že my o problémech nemluvíme, spíš naopak. Mlčíme, možná trochu mručíme, huhláme, ale nakonec přijdeme na řešení a problém vyřešíme. Do dneška nechápu, že Kristý dokázala překonat všechny strachy spojené s tvorbou úžasného online kurzu. Dokázala mi, že opravdu jde živit se tím, co nás baví! Je to opravdu silný zážitek, když mi napíše do otravné práce, že prodala další online kurz. Cítím její štěstí, a jak se mi boří další kousek nesmyslných okovů.
A přesto o sobě stále pochybuje. Každý týden slyším příběh o tom, jak moc se bojí napsat článek o naší svatbě bez rodiny, o svatebním a předporodním rituálu, psychosomatice a dalších věcech, které asi dost lidí nepochopí. Ale pro ty, kteří jsou na podobné vlně, mají tyhle informace cenu zlata.
Proto děkuji každému z vás za vlídné slovo a dobrou radu, které jste poskytli Kristý i jiným a doufám, že jí společně zahojíme rány a ona na oplátku pomůže nám.
Pokud se chcete inspirovat k vědomě strávenému času se svými dětmi doma, ve školce nebo škole, stáhněte si můj eBook a video zdarma o dětské relaxaci tady>>.
V sobotu jsme měli seminář. Jeden velmi úspěšný muž řekl o své ženě: „Nemůžeš jí ublížit, protože se rozhodla, že jí nikdo nemůže ublížit.“ Z té ženy opravdu šla pohoda, nadhled a pokora. Asi jste si taky prošli obdobím. „…co by tomu řekli lidé …“ Lidé si vždycky něco řeknou. Ať děláme dobře nebo špatně, lidé si vždycky něco řeknou. Přestaňme se na to dívat. Ti, kteří nemají co říct, křičí strašně hlasitě. Ti kteří opravdu mají co říct, mají strach.
Ušla jste obrovský kus cesty. I když jste mladá, máte lidem co dát. Lidé mají rádi příběhy – skutečné, nepřikrášlené, odžité. Pište, co cítíte, sdílejte to. Nikdy nevíte, koho svým příběhem oslovíte a komu pomůžete. Nebojte se kritiky, jsou to jenom slova a vy se rozhodujete, zda ta slova přijmete nebo ne. Pište, pokud bude více takových lidí, bude svět krásnější. A o to přece jde. Taky mám strach a pochybuji, no a co … (i tento komentáře jsem měla problém napsat 🙂 ) Mějte se krásně
Velice moc děkuji za tak krásnou podporu! Díky za vaši odvahu to napsat.