Zážitek z porodu při terapii – otisk při vstupu na svět

Pokud jste se dostali k tomuto článku, doporučuji přečíst si ho celý. Je delší, ale to, co sdílím, jsou velmi silné zkušenosti, které by mohly pomoct vašemu právě narozenému miminku. Pokud máte starší děti, pomůže vám pochopit souvislosti s narozením a příchodem na svět. Jak tato první zkušenost se světem dokáže ovlivnit celý život a naše nejrůznější přesvědčení, podvědomé programy a tím i prožívání a chování.

Silný zážitek z porodu

Článek je tedy zamýšlený nejvíc pro nastávající rodiče. Teď už chápu, proč jsem obrovsky silný zážitek měla prožít. Abych tím pomohla miminkům a jejich rodičům, aby pochopili víc souvislostí, které zrození přináší.

Já a Lilinka

Včera dopoledne jsem šla na masáž. Vypadalo to nevinně. Pečuju o dvouleté dítě a cítím, že potřebuju, aby se někdo staral i o mě. Už při příchodu jsem cítila, že je masérka „naladěná“ a pracuje hodně s intuicí, cítila jsem to v prostoru masérny. To je pro mě důležité, někdy cítím věci za hranicí rozumného chápání 😉 .

Nejdřív jsme si řekly, že si přeju relaxační masáž, jen aby o mě někdo pečoval. Nic víc jsem od toho nečekala.

Minule jsem navštívila jiného maséra a bylo to na mě moc silové a hrubé, tak jsem hledala jemnější ženu 🙂 . Zároveň se mi odkryl silný pocit, že se nemůžu ozvat, že mi něco není příjemné. Určitě to nebyla chyba maséra. Jakmile mi někdo začal manipulovat s tělem, měla jsem pocit, že jsem mu daná úplně všanc.

Craniosakrální terapie – uvolňuje prenatální a porodní zážitky

Terapeutka mi nejdřív ošetřila chodidla reflexní terapií a pak mi začala uvolňovat hlavu. K zádům se nakonec vůbec nedostala. Nemohla jsem si vzpomenout, jak se tenhle velmi jemný druh terapie jmenuje. Zeptala jsem se – byla to craniosakrální terapie.

Tato terapie využívá maličké pohyby, třeba jen pár milimetrů, ošetřuje se hlava, hrudník, pak se uvolňuje i pánev. Jde se při ní hluboko do bloků, které mohly vzniknout, když jsme byli v děloze, při porodu, nebo např. jako děti. Většinou je potřeba 10 terapií, aby byly vidět výsledky. Já jsem před pár lety na této masáži byla a nic jsem při ní necítila.

Teď to ale bylo jinak. Tělem mi proudily záškuby, cítila jsem uvolňování bloků ze srdce a oblasti křížové kosti a kostrče. U kostrče se často ukládají hluboké bloky, pokud nám někdy v životě vzniknou. Vím, že dobře reaguju na jemné typy ošetření, např. silně cítím i aromaterapeutické olejíčky, homeopatii, léčení energií. Při masáži jsem viděla obrazy – sebe jako miminko. Dokonce jednu chvíli jsem měla prožitek  jako u maminky v břiše, když mi masérka dala velmi jemně prsty do uší.

Masérka mi na konci masáže sdělila, že cítila, že mi má dát zrovna tuhle masáž, že jsem byla připravená na jemné ošetření energií. Dostala jsem doporučení, abych ten den odpočívala, hodně pila a nechala všechno doznít.

Co se ale dělo odpoledne, to jsem nečekala ani v divokých snech.

Znovu – prožití mého porodu

Měla jsem domluveno s kamarádkou, že hned po masáži pojedeme do herny s našimi dvěma holčičkami a pak si zajdeme na oběd. Nechtěla jsem to už rušit, protože k nám jely dost z daleka autem. Teď vidím, že se celá situace poskládala, abych měla opravdu silný zážitek. Ale o tom za chvilku. Cestou v autě při zpáteční cestě jsme si asi hodinu vykládaly o porodech, porodních asistentkách a úrovni porodů v českých porodnicích.

Přendala jsem budící se Lili z auta do postele a ještě jsem ji chvíli kojila. Najednou mi začalo být špatně. Dostala jsem zimnici, a zároveň jsem měla teplotu. Přikryla jsem se dvěma peřinami a čtyřmi dekami, ale stejně mi byla pořád zima. Lili začala být plačtivá, protože viděla, že mi není dobře. Telefonovala jsem mému muži, aby se rychle vrátil z procházky domů a postaral se o dceru. Naštěstí už nebyl v práci.

Těch asi 20minut, než přišel, mi připadalo jako věčnost. Terapie mi otevřela zážitek z mého porodu v porodnici (já jako miminko). Narodila jsem se v roce 1982 a asi si umíte představit, jak to tenkrát v porodnicích vypadalo a jak probíhaly porody. Miminka se rodila do pronikavého světla, rychle přestřihnout pupeční šňůru a vykoupat. Žádný bonding, vložení děťátka hned mamince do náruče, nic takového se nekonalo.

Popíšu vám, jak jsem se cítila při mém vlastním porodu. Viděla jsem to v obrazech v hlavě (podobně, jako když se vám zdá sen).

Miminko: Byla mi obrovská zima (proto ta zimnice po terapii), odnesli mě od maminky a já moc plakala. Pocit zimy byl tak mocný, že jsem si myslela, že umřu. A pomoc nepřicházela. Cítila jsem velikou beznaděj a bezmoc, že si nemůžu pomoct sama a okolí mi nepomůže, i když jim to dávám najevo.

Miminka jsou maličká a jejich tělíčko reaguje na teplo nebo chlad mnohem rychleji, než tělo dospělého člověka. Už jsem byla tak moc bezmocná a v koncích, že jsem se nedokázala z tohoto stavu sama „vrátit“ do pohody a klidu. Potřebovala jsem dotyk, cítit, že je tady se mnou nějaký člověk.

Dospělost – zpětný prožitek porodu: Můj muž si pak ke mně na chvíli lehl, Lili běhala kolem nás a mně najednou zimnice sama začala odcházet. Potřebovala jsem cítit dotek na těle, podobně, jako když jsem byla čerstvě narozené miminko.

Po odeznívání zimnice nastoupila horečka.

Miminko: Cítila jsem, že tenkrát, při mém porodu mě pak konečně začali zahřívat a najednou to bylo moc. Zase jsem brečela a pomoc nepřicházela. Opět přišel obrovský strach, měla jsem přehřáté tělo.

Dospělost – zpětný prožitek: Začala šílená bolest hlavy, to z přehřátí. Pak se postupně střídalo velké teplo a velká zima. Zavolala jsem terapeutce, která mi dopoledne dávala masáž, jestli mi něco poradí na tento stav. Ptala se, jestli jsem si prosila někdy v této době o léčení a já odpověděla, že ano. Prosila jsem, aby se vyléčil můj pocit osamělosti a odtrženosti od lidí, od mého partnera. Asi před dvěma lety se mi povedlo pomocí léčebné techniky z knížky Léčebný kód vyléčit pocit opuštěnosti. Myslela jsem, že už tyhle pocity jsou za mnou, ale pletla jsem se. Jen jsem odkryla další, ještě hlubší vrstvu.

Taky mi poradila nahřát sůl, dát ji do utěrky a nahřívat ledviny, pít hodně ledvinového čaje. Viděla jsem na Lili, že z toho mého silného stavu začíná být dost rozhozená, tak jsem poprosila „nahoru,“ ať se zabaví a za chvilku už řádila s Tomem v obýváku a já nechala proces běžet.

Tom a Lili

Pracovala jsem vědomě s urputnou bolestí hlavy. V období, kdy jsem studovala vysokou školu, mě hlava bolívala často. Pořád jsem u sebe musela mít prášek proti boleti, někdy to bylo nesnesitelné. Už jsem věděla, že mě hlava bolí, protože se na sebe zlobím.

Představila jsem si všechny, kteří byli nějak přítomní u mého porodu a odpouštěla jim.

Odpouštěla jsem sobě, že jsem si „vybrala“ tuhle těžkou situaci, odpouštěla jsem mamce, že mě nechala odnést a nebyla na mě naladěná. Že necítila, co potřebuju. Odpouštěla jsem porodníkům, lékařům, systému, že tohle dopustil. Bolest hlavy postupně začala slábnout.

Jsem přesvědčená, že 90% nemocí a bolestí jsou psychického a psychosomatického původu. Že naše těla jsou velmi moudrá a dávají nám nemocí informaci. Hodně jsem pila a proto se mi začalo chtít na záchod.

Miminko: Cítila jsem, že umím pracovat se svěrači a že se nechci vyčůrat, abych neměla mokro a nemuseli mě zase rozbalit a musela bych cítit tu strašlivou zimu.

Dospělost: Cítila jsem, že se mi chce na záchod, ale nechtěla jsem jít do zimy, ven z postele. Když jsem si před dvěma lety četla o bezplenkové metodě (částečně jsem praktikovala s dcerou Lili), psalo se v ní, že děti umí ovládat svěrače už od narození. Jen jak my jim nevyjdeme vstříc, protože dáme plínky, postupně „zapomenou“ používání svěračů. Potom zase chceme, aby se chození na záchod „rychle“ naučily.

A já cítila při zpětném prožitku porodu, že to tak opravdu je. Nechtěla jsem se vyčůrat do oblečení a pokrývky.

Vysvětlující vsuvka: Celý život až doteď jsem měla problémy s cítěním fyzických pochodů mého těla. Necítila jsem hlad a žízeň, často jsem nevědomky zadržovala čůrání, cítila jsem se, že mě nikdo „neuslyší,“ když budu něco chtít sdělit. Toto se projevovalo velkým strachem psát články, před psaním i během něj mi vyskakoval hluboko ukrytý strach, že si to stejně nikdo nebude číst a všechno bude k ničemu. Prostě, že mě nikdo neuslyší.

Taky jsem měla fóbii, že mi bude buď vedro, nebo zima a pořád jsem s sebou nosila spoustu oblečení navíc (abych mi bylo „tak akorát). Často jsem cítila pocit vnitřní zimy, chlad vycházející zevnitř těla. Pomáhala mi na to jen sauna, jinak se tenhle nepříjemný pocit řešil dost těžko.

Vstup na svět je veliký otisk

Teď už vím, že kořeny těchto potíží vznikly při zážitku po porodu. Vstup na svět je obrovský otisk, který může dítěti nasměrovat a určit celý život (pokud to nezačne měnit). Teď vás vůbec nechci vystrašit, že všechno kolem porodu dětí musí být dokonalé.

Ale personál v některých porodnicích si neuvědomuje, jak veliký význam má obyčejné přiložení děťátka na hrudník maminky. Ona mu svým tělem pomáhá zajistit optimální teplotu. Jak jednoduché to je. Při mém opravdu intenzivním zpětném zážitku porodu jsem jasně vnímala, že jsem tohle měla prožít, abych mohla pomoct dalším dětem. Aby jejich narození bylo laskavější a jejich otisk nemusel být tak nepřátelský, jako ten můj.

Přála bych si, aby se všechna miminka mohla narodit do vhodné teploty, aby je hned jejich maminky dostaly do náruče. Četla jsem, že pokud matce nedají po porodu dítě hned, mamince začne podvědomě naskakovat, že její dítě zemřelo. Představte si zvířata v přírodě, jak by se chovala, kdybyste jim chtěli odnést jejich narozené mládě. Je to přece přirozené, že mládě je se svou maminkou.

Další průběh zážitku

Dospělost: Při horečce se mi najednou začalo chtít zvracet, ale nešlo. Věděla jsem, že pokud se vyzvracím, pomůžu tak probíhajícímu procesu a uleví se mi. Nešlo to.

Miminko: Dali mi hodně najíst a pak se mnou hýbali (nevím, jestli kojení, nebo láhev, to se mi neukázalo). Chtělo se mi zvracet, ale bála jsem se, že se udusím a tak jsem ho zadržovala.

Vysvětlující vsuvka: Celé dětství jsem měla problémy s jízdou autem, skoro pokaždé jsem zvracela. Vždycky jsem se přitom bála, že to bude nevhodné, že zašpiním auto. Uměla jsem zvracení zadržet až na dobu, kdy jsme mohli zastavit a jít ven z auta. Teď chápu, odkud se tohle vzalo. Zase ze zážitku po porodu. Pocit, že nemůžu ovlivnit to, jak se hýbá s mým tělem se propojil se zvracením.

Dospělost – zpětný zážitek: Při fyzickém procesu se mi zostřily smysly a intuice. Přesně mi přišly informace, co mám dělat. Měla jsem pocit, ať si dám vodu s citronem. Neudělala jsem to a při druhém telefonátu masérce mi od ní tato informace přišla, že to pomůže při pocitu na zvracení. Potom už jsem všechny intuitivní pocity poslechla. Dala jsem si prášek na bolest hlavy (i když jinak léky používám zcela výjimečně). V hlavě se mi začala přehrávat písnička z reklamy na homeopatika Oscillococsinum, taky jsem si je vzala. A za chvíli po užití se konečně povedlo zvracení. Věděla jsem, že mi to pomůže a ulevilo se mi.

Tenhle proces trval asi od 16ti do 20hodin. Začala jsem víc cítit tělo a intuitivně mi postupně přicházely informace, co tělo potřebuje. Dát si hořčík, nepít teď černý čaj, ale jen vodu, vzít si léky, i když je normálně nejím. Měla jsem pocit, ať si nasypu sůl do vany a přidám éterický olej ylang-ylang (měla jsem v té chvíli doma jen tři, tak nebylo zase tak moc na výběr). Olejíček míchám s trochou smetany, aby se rozpustil (to je rada z aromaterapeutického kurzu).

Dopoledne jsem si po masáži koupila šampon od firmy Energy (taky obsahuje éterické oleje a další přírodní harmonizující látky), umyla jsem si s ním vlasy. Všechno oblečení, co jsem měla na sobě, jsem dala do prádla. Cítila jsem, že se potřebuju očistit. Proto jsem použila do koupele sůl, je to jednoduchý a skvělý způsob (miluju dlouhé koupání, voda mě očišťuje a léčí). Můžete to taky vyzkoušet, když se nebudete cítit dobře.

Někdy po 20. hodině jsem musela uložit Lili. Už mi bylo líp, ale hlava pořád bolela, brnělo mě celé tělo a tak jsem ji nakojila, uspala a snažila se usnout. Ale jak jsem hodně pila, abych podpořila proces, po hodině jsem se budila a chodila na záchod. Usnula jsem tvrdě až po 23. hodině. Naštěstí druhý den měl můj muž volno z práce a tak jsem mohla polehávat, psát tento článek a nechat dobíhat proces.

Nachystané zážitky

Teď zpětně vidím, že celý zážitek byl dost „nachystaný.“ Nechci vás vůbec odradit od craniosakrální terapie, protože moje reakce byla extrémní. To se tak normálně neděje, masérka mi říkala, že terapie vyplaví třeba nějaké emoce, pláč, apod. A většinou se doporučuje deset návštěv, aby se dostavily účinky. Takže se této terapie nebojte. Někdy naše podvědomí chce, aby se nějaká situace, vzpomínka, bolest vyléčily, ale další část tomu brání.

Já byla nejdřív na masáži u jiného maséra ve stejné organizaci, a to nebylo ono. Objednala jsem se tedy k této ženě, ale už jednou jsem kvůli nemožnosti hlídání Lili terapii zrušila. Chtěla jsem ji zrušit i tentokrát, zapomněla jsem na ni a domluvila si jinou akci. Ale nezrušila jsem ji včas a musela bych ji stejně zaplatit, tak jsem si řekla, že tam teda půjdu.

Nerada měním něco, když to slíbím, ale musela jsem před půlnocí kamarádce napsat, že jsem zapomněla na masáž, kterou mám zítra. Naštěstí ještě byla vzhůru a domluvily jsem se, že tedy pojedeme do herny s dětmi až po masáži. Myslím, že to celé bylo naplánované „zvrchu,“ abych neměla možnost po terapii moc odpočívat. Navíc jsme s kamarádkou dlouho rozebíraly porody, dokonce jsem jí líčila mé dětské zvracení v autě 🙂 . O tom jsem pěkně dlouho s nikým nemluvila. Potřebovala jsem celý proces prožít takhle intenzivně a přes tělo, protože i můj porod tenkrát byl fyzický extrémní zážitek.

Co všechno způsobil můj poporodní zážitek – vstup na svět (odkud se braly moje vnitřní nastavení):

• strašný strach ze smrti, když jsem čekala mou hločičku Lili (bála jsem se o ni, že zemře při porodu)
• můj strach z velkého vedra a „vnitřní“ zimy
• zvracení v autě při sezení vzadu, když jsem byla dítě (nemožnost ovlivnit, když se mnou „hýbe“ někdo jiný)
• silné pocity opuštěnosti (hned po porodu), osamělosti (vznikly, když mě nechali jako miminko delší dobu samotnou)
• pocity, že mě nikdo z lidí „neuslyší,“ že nikoho nezajímám, že mi lidé nepomůžou

Teď píšu pokračování článku další den a pořád cítím, že proces dobíhá, není mi úplně dobře. Naskákaly mi na puse tři velké opary (měla jsem je jen párkrát za život, nijak na ně netrpívám). Konzultovala jsem opary s masérkou a řekla mi, že je to z velkého úleku nebo stresu. To dost sedí, prožitek to byl dost intenzivní.

Cílem článku není vás vystrašit terapií, ani vás vystresovat, co všechno se při porodu miminka může do něj otisknout. Spíš bych chtěla přinést doporučení, co je pro právě narozené miminko důležité (jsou to moje osobní znovuprožitky z mého porodu, a taky z porodu mojí dcery Lili, co jsem cítila).

Lili po narození

Tady jsou: 

• Hned po porodu položit miminko na hrudník maminky, pomáhá mu to v tepelné pohodě, pocitu bezpečí, atd. (Lili po porodu vůbec neplakala, byla u mě a seznamovala se se mnou a okolím).
• Někdy se miminko nechá, aby našlo prso a začalo samo sát (moje porodní asistentka mimi přiložila k prsu, ale to jsem necítila jako něco špatného).
• Nechat dotepat pupeční šňůru, dokud je v ní krev (při brzkém přestřižení miminko přijde o velkou část krve a rodí se tak hned s krevním deficitem). V porodnici mi ji nechali dotepat, ale pak už chtěli šňůru přestřihnout. Já to cítila jako násilné, a říkala jsem, jestli je to nutné. Moje PA ale řekla, že stačí a já nechtěla dělat nějak „zle,“ a tak můj muž mě a Lili oddělil. Vím, že při příštím porodu už to takto nenechám udělat. Dodnes mám podvědomý strach, že nás s Lili někdo od sebe násilně  oddělí. Pro mého muže to taky nebyl příjemný okamžik, cítil to podobně.
• Přirozené oddělení miminka a maminky přece je, až když maminka porodí placentu ven, tím se miminko vlastně oddělí od maminky. Nechápu, proč na to v porodnicích tak spěchají.
• Při příštím porodu si nechám mimi co nejvíc vysvlečené na holé kůži a nedám ho z náruče (Lili mi po dvou hodinách odnesli na měření a vážení, já se šla vysprchovat). Samozřejmě ho přikryju ;). Pak ji oblékli a já jako novopečená maminka se bála odporovat, takže jsem ji nechala oblečenou v zavinovačce. Potom jsem cítila, jak jsme se musely na sebe dost ladit a jak jsem měla jemný pocit oddělenosti od mojí holčičky. Naštěstí mi PA řekla, že je Lili hodně malá a že je dobré ji zahřívat na holém těle. Tak jsem to další den udělala a dotyk kůže na kůži vyvolává produkci hormonů, které pomáhají pocitu lásky, naladění se na miminko. Cítila jsem to. Proto doporučuji, co nejvíc se s miminkem mazlete holou kůží na kůži. 🙂

Chystám článek přímo o porodu Lili a dalších věcech kolem porodu, tam najdete ještě víc informací.

Věřím, že vám článek pomohl v uvědomění, jak je vstup do života první otisk důležitý. Přeju všem miminkům, ať se rodí v lásce, respektu k jejich potřebám a do naladěného prostředí. A ať jsou co nejdéle v náruči své maminky.

A když byste se chtěli ladit na své miminko i jinak, než jen v náruči, natočila jsem online kurz Jóga pro mami a mimi. Se svým miminkem můžete cvičit už od 6 týdnů. V kurzu jsou i speciální cvičení pro maminky po porodu, aby mohly věnovat čas i sobě.

Mějte se krásně a budu ráda za sdílení vašeho porodu, nebo porodu vašich dětí. 😉