Cvičím jógu s dětmi už dlouho, takže jsem už trošku pozapomněla, že moje začátky byly plné hledání, jak s tématem naložit. Když jsem začala psát diplomovou práci Jóga na 1. stupni ZŠ, nevycházely v té době žádné knihy o józe s dětmi. Naštěstí jsem na vysoké škole potkala skvělou učitelku Dagmar Vodehnalovou, která vedla volitelný předmět Jóga pro děti. Následně mě pak napadlo se tématem zabývat. Protože jsem o tom nic nevěděla, řekla jsem si, že nejlepší bude rovnou začít s dětmi cvičit, abych měla o čem psát a otevřela jsem svůj první jógový kroužek.

Knihy a materiály jsem hledala, kde se dalo. Jeden „sešit“ s dětskou jógou mi půjčila paní Vodehnalová (nešel koupit, tak jsem si ho musela okopírovat), další ke mně připutovaly od mojí milované jógové lektorky Dáši Petrželkové, která taky nějaký čas cvičila s dětmi.

Dnes už vychází různé knihy o dětské józe, což je skvělé, cvičení se tak mnohem líp může šířit. O knihách, které používám já, se dozvíte třeba v tomhle článku. A protože moje jógové začátky už odpynuly s mnoha lety do minulosti, až lidé z mého okolí mě podpořili v tom, co by si potřebovali o dětské józe přečíst. Tady jsou některé rady, vypozorované za roky cvičení s dětmi:

Jak začít cvičit

Věk

Podle mé zkušenosti děti některé prvky jógy zvládají od 3 let. Záleží na konkrétním dítěti, každé je nadané na jinou oblast. Pro některé může být jóga velkou zábavou, jiné dítě třeba zaujme míň. Když cvičím ve školce se smíšenou skupinou dětí (většinou ve věku 3-7 let), tak 4leté děti už docela zvládají. Předškoláci už jsou úplně v pohodě a cvičení je většinou velmi baví. Záleží na přístupu, nejlepší je hravá forma a pořád děti motivovat. Říkám jim: „Teď se proměníme v kočku, která si protáhne záda. A potom se kočky projdou, pohladí ostatní kočky po tlapce (=ruce) a zamňoukají na pozdrav.“ Děti se zaměří na to, že si představují kočku a ani si skoro nevšimnou, že cvičí :). 

Některé tříleté děti ve skupině cvičí, jiné jsou „s námi,“ připojují se k některým cvikům, a jiné cviky jen pozorují. To je taky v pořádku. Do cvičení děti nenutím. Ale se správně vybranou motivací a zábavnou formou většina dětí velmi ráda cvičí. 

Zázraky v začátcích

Nechci po dětech „zázraky“ hned. Než na cvik „přijdou,“ může to někdy trvat delší dobu. Takže doporučuji být trpěliví. Při učení nového cviku nejdřív děti nechám se jen na mě dívat a ukážu správnou variantu a pak chybnou, předvedení je lepší, než popis slovy. Pak s dětmi cvičíme. Někdy je maličko jemně opravím (přímo je nastavím do správné pozice). Já jsem se ale v dopělosti jógu učila tak, že nás lektorka nechala na cvik „přijít.“ Takže většinou děti opravuji jen slovně, např. „Honzíku, zkus ještě trochu dát ruku výš,“ jen občas děti obcházím a pomohu jim přímo. Vždycky cvičím s dětmi a všechno jim ukazuji, protože děti se nejvíc učí nápodobou.

Výdrže v pozicích

V některých druzích jógy pro dospělé jsou delší výdrže v pozicích (=ásanách). Děti ale tyto výdrže nebaví a nejsou pro ně přirozené. Proto do nich děti v žádném případě nenutím, naopak jsem k velké většině cviků připojila další pohyby inspirované zvířaty a jinými sporty. Např. při cvičení pozice kobylka v lehu na břiše (kobylka si protahuje nohy) potom z lehu pomalu vstaneme a skáčeme snožmo jako kobylky. Ještě u toho zdravíme ostatní kamarády kobylky a na pozdrav si s ostatními tleskneme do dalní. Děti tyhle „přidané pohyby“ velmi baví, jsou aktivní, a ještě jim pomáhají rozvíjet krásné vztahy ve skupině. Takže z jednoho cviku naráz získáme mnohem víc, než když bychom cvičili „jen ásanu.“

Pozice letadlo (v józe pro dospělé se jí říká trojúhelník)

Zábavné cvičení s prvky jógy

Cvičení s dětmi, jak ho pojímám já, je vlastně takové „cvičení s prvky jógy.“ Protože úplně klasická jóga by děti nebavila. Já při cvičení s dětmi mám úplně na prvním místě to, aby děti cvičení bavilo. A že v něm bude jen maličko jógy, to přece vůbec nevadí. I kdyby se děti naučily třeba jen správný dech do břicha, bude to skvělé.

Mít ráda to, co dělám

Já jógu miluju, a podle mě, když něco miluju, tak ostatní to cítí a mnohem líp se mi ta činnost předává, než když si říkám: „Měla bych moje děti naučit cvičit jógu, ale vlastně mi to není blízké a ani to neodpovídá mému životnímu stylu. Mnohem radši bych s nimi běhala po lese a učila je správnou techniku běhu, ale měla bych cvičit tu jógu, přece se všude píše, jak je to skvělé…“ No, já vám doporučuji, abyste se řídili tím, co máte rádi a to dělali se svými dětmi. Protože když to bude bavit vás, tak vaše děti to mnohem líp přijmou. Takže jestli je chcete spíš učit běhání, udělejte to 🙂 – samozřejmě když děti chtějí.

Mám k tomu historku z jiné oblasti, ale myslím, že bude dobře ilustrovat tohle téma. Jedna kolegyně ve školce, kde jsem asi před 6 lety pracovala, si povzdechla, že jí nejde vymyslet výtvarné tvoření, které by její třídu zaujalo a bavilo. Já jsem nikdy takový problém neměla, protože výtvarku a celkově tvoření miluju. A protože ho miluju, tak většina dětí v mých třídách taky milovala výtvarku. A tahle kolegyně říkala: „Nojo, já jsem na výtvarku nikdy nebyla, nikdy mě to nebavilo.“ To nevadí, že ji to nebavilo, každého z nás nemusí bavit všechno. V tom je přece ta krása, že se navzájem můžeme obohacovat a pomáhat si.

Ale na tomhle příkladu je dobře vidět, že pokud kolegyni nebavila výtvarka, tak ani většinu její třídy to, co vymyslela, nebavilo. A proto je skvělé zabývat se tím, co nás baví, než k čemu máme odpor. Z mých zkušeností jsme vychováváni k zaměřování na činnosti, které nám nejdou a ty se pak snažíme naučit, „abychom byli všestranní a všechno nám šlo.“ V úžasném kurzu Moudré podnikání žen, kterého jsem měla možnost účastnit se v roce 2013, jsem se naučila pro mě do té doby neznámou věc.

Zabývejte se tím, co vám jde nejlíp. To, co vám nejde, přenechte někomu, kdo tuhle oblast miluje. Nemusíte umět všechno.

Bylo pro mě nesnadné tuhle myšlenku přijmout, protože jsem byla vychovaná úplně opačně. A taky jsem měla pocit, že když já nemám ráda vyplňování formulářů a práci s čísly (třeba jako účetní bych asi umřela…), tak poč by to mělo někoho jiného bavit? Ale opravdu to tak je, co nebaví mě, tak baví někoho jiného. A v tom je ta krása.

Vyberte si, co je vám blízké

Ještě jedna připomínka ve výběru cviků a i stylu dětské jógy. Jak jsem za ty roky pochopila, každý lektor dětské jógy si lekce a i pozice „dělá po svém.“ Protože jóga s dětmi je hravá, jde tady skvěle tvořit a vymýšlet si, líp, než v klasické józe. Mé doporučení zní: „Vyberte si styl, který je vám nejbližší. Nebo si můžete zvolit od každého učitele nebo lektora to, co se vám líbí nejvíc. A když vám něco nesedí, buď to nedělejte, nebo si to přizpůsobte.“ V kurzech pro učitelky skvělým paním učitelkám radím:

„Můžete si z mého kurzu vzít, co chcete. Když využijete všechno, bude to skvělé. Když se inspirujete jen částí, taky to bude fajn. A co se vám nelíbí, přizpůsobte si to, změňte to.“

Délka cvičení

S dětmi cvičím naráz většinou 4-5 pozic podle věku. Když máme celou jógovou lekci, tak je pozic míň. Inspiraci na celé jógové lekce najdete v online kurzu Kouzlení s dětskou jógou. Někdy si děti ve skupině samy vybírají obrázky (fotky zvířat, podle kterých cvičíme). To potom většinou cvičíme víc cviků, protože všechny děti ve skupině si chtějí vybírat obrázek. To někdy není z velkého množství dětí možné, doporučuji si zapsat, kdo si vybíral cvik a další den nebo další lekci zase nechat vybírat ostatní děti tak, aby se prostřídaly. Jinak to bývá dětem dost líto.

Jak dlouho s dětmi cvičit? To záleží, kolik času se józe chcete věnovat. Někdy ve školce cvičíme skoro každý den, jindy třeba jen jednou za týden, i podle času a dalších činností, kterým se chci věnovat. Délka cvičení závisí i na věku dětí, stačí i 10-15 min cvičení a krátká relaxace. Někdy stačí i třeba jen 3 cviky. Záleží na vašem záměru.

Pro mě jako pro učitelku je snadnější děti namotivovat ke cvičení, protože funguje „autorita.“ Doma to může být těžší. Doporučila bych zavést si „rituály,“ víc inspirace k rituálům při relaxaci s dětmi najdete v eBooku zdarma Spokojené dítě. 

Výběr pozic

Každá pozice cílí na procvičení nebo protažení některé části těla. Většinou si pozice vybírám tak, aby se mi hodily do motivačního příběhu, který dětem ke cvičení vyprávím s ohledem na procvičované oblasti.

Takže jednu ásanu zaměřím na záda, další na trup, třetí na rovnováhu a poslední třeba na aktivní vytřesení celého těla.

Nakonec vždycky zařadím aspoň krátkou relaxaci. Občas podřídím výběr pozic příběhu, třeba když jsme ve školce měli téma o ptácích. To jsme pak cvičili orla, čápa, labuť. A všechny tyhle pozice jsou zaměřené převážně na rovnováhu. Někdy to nevadí, ale nemělo by to být pravidlem. Aby se nestalo, že byste cvičili třeba 5 pozic zaměřených jen na páteř.

Takže doporučuji procvičit v sestavě všechny části těla a tomu podřídit výběr pozic.

Obrázek je polovina úspěchu při cvičení

Často dám dětem někam na bok (abychom na ně při cvičení nešlapali) zalaminované fotky zvířat ve formátu A4 (pozice mají názvy podle zvířat). Můžete si s dětmi obrázky i nakreslit, nebo jinak vytvořit. Děti si pak chodí vybírat, který cvik chtějí cvičit. Obrázek si dáme doprostřed kruhu a děti se na něj při cvičení dívají (když máte hodně dětí a nemohou být v kruhu, dejte obrázek tak, ať na něj děti co nejlépe vidí).

Tohle je baví moc, většinou děti skvěle cvičí, protože vybírám ty děti, které dávají do cvičení svou snahu. Nemusí cvik provádět správně, hodnotím snahu a zapojení. Když se vám tenhle přístup nelíbí, klidně používejte jiný 🙂 a nebo ho můžete využít jen občas.

To je myslím pro dnešek dost informací. Pokud máte nějaké dotazy, můžete mi napsat na email: kristy@jogaskristy.cz Pokračování tipů, jak začít s dětmi cvičit, najdete v tomto navazujícím článku. Taky se můžete inspirovat k relaxaci s dětmi v eBooku zdarma. 

Jestli vás dětská jóga nadchla a rádi byste ji s dětmi vyzkoušeli, další inspiraci najdete tady.